UHO neboli univerzální hnědá omáčka byla odjakživa postrach ve školních jídelnách. Neidentifikovatelná nahnědlá omáčka měnící svůj odstín jen podle dnů v týdnu, podešev gumového masa a slepený kopeček rýže většinu z nás provází celý život. Dá se vůbec tato legenda uvařit poživatelně? Podívala jsem se na to!
Krok 1: Tradiční UHO uvaříte i z bujonové kostky, ale dnes to zkusíme s pravým vývarem. Pro autenticitu jsem použila zadní hovězí, ale nic nezkazíte ani šťavnatějším krkem nebo loupanou plecí.
Krok 2: Maso a očištěnou zeleninu zalijte vodou tak, aby vše bylo jakž takž ponořené, a spolu se solí a kořením povařte doměkka. V tlakovém hrnci mu stačí něco kolem hodiny, v obyčejném zhruba dvakrát déle.
Krok 3: V hrnci pomalu na másle dozlatova opečte nadrobno pokrájenou cibuli, poprašte moukou, ještě asi minutu opékejte a stáhněte z ohně.
Krok 4: Za stálého míchání po částech přilijte vývar. Pokud by ho bylo málo, dolijte vodou. Omáčku 20 minut povařte a poté propasírujte přes síto nebo jen rozmixujte tyčovým mixérem. Můžete dochutit solí a pepřem nebo lehce dokyselit.
Krok 5: Podávejte s plátky vařeného masa, dušenou rýží a nezbytnou petrželkou, já přidala i vitaminy v podobě proužku červené papriky, i když nakládaná kapie by byla stylovější.
☕️ Poznámka
A verdikt? Omáčka, maso i rýže (zvolila jsem basmati) chutnaly podstatně lépe, než jak si je pamatujeme, ale možná to bylo i tím, že jsme tentokrát přesně věděli, z čeho jídlo je. Neurazí, nenadchne, raději si ale dáme jinou z našich tradičních omáček.
Napsat komentář